Hned v závěsu za mou závislostí na pečení je závislost na cestování a objevování nových míst. A protože mám cestování spojené i s gastronomií, rozhodla jsem se na blog zařadit i články, které se týkají právě výletování. Vždycky jsem chtěla být digitální nomád, bohužel se to špatně kloubí s mou potřebou trávit volný čas v kuchyni. A tak mi nezbývá nic jiného než občas vylétnout od trouby někam do světa. První článek je o cestování s celiakií, takový návod pro začínající bezlepkáře, co si vzít s sebou a na co se připravit. A postupně budu přidávat takové mé cestopisy, kde se můžete inspirovat jak v plánování dovolené, tak v objevování nových míst, kde se bezlepkově najíst.

Cestování s celiakií je někdy pěkně tvrdý oříšek.
Musíte se vybavit velkou zásobou trvanlivého pečiva a proteinových tyčinek.
​
Co si zabalit s sebou do batůžku?
Hodně záleží, do jaké země jedete a co tam máte v plánu dělat.
Velký rozdíl je v tom, jestli se budete týden opalovat na hotelové pláži s All inclusive nebo budete chodit po horách a přespávat každou noc někde jinde.

Pokud chcete ubytování se stravou, základem je vybrat si takové, kde vám vyjdou vstříc a připraví vám bezlepkové jídlo. Bohužel ani po předchozí domluvě si nemůžete být nikdy jistí, že se bez problému najíte. Takový případ se mi stal například v jednom vinařství na Jižní Moravě, kde jsem to vážně nečekala. Důvodem bylo možná to, že se celý pobyt zprostředkovával přes třetí osobu, takže nedokážu říct, jestli byla chyba tam nebo na straně ubytování. Každopádně ani personál na místě mi nedokázal říct, jaké jídlo z rautu je bezlepkové a nejevil sebemenší zájem to zjišťovat.
Naopak u ubytování, kde jsem bezlepkovou stravu vůbec nečekala, a jen ze zvědavosti se zeptala až na místě, jsem byla mile překvapena, když mi na snídani donesli bezlepkový chléb a sušenky. Závěr je tedy takový, že vždy musíte počítat s nejhorším a připravit se na to.
​
Pokud mám možnost výběru, volím ubytování bez stravy, ideálně s nějakou kuchyňkou nebo minimálně lednicí na pokoji a snídaně si beru, jen když jsou v ceně pobytu. Protože i u snídaní formou švédských stolů, je velké riziko kontaminace. Nikdy nevíte, jestli před vámi někdo nedrobil housku nad sýrovým tácem a neznáte složení všeho, co je na stole. Pokud tedy máte snídani k dispozici, doporučuji si vybírat balené věci – vejce na tvrdo, máslíčka, jogurt, marmeládu…Já raději vynechávám krájené šunky a salámy, nikdo mi nezaručí, že v nich není pšeničný škrob. A vždycky si s sebou beru bezlepkový chleba a většinou i nějakou kaši nebo vločky do mléka.

Pokud jedete někam do přírody, nebo přejíždíte z místa na místo a nevíte, kde budete spát příští noc, je možné, že si třeba nedáte dva dny teplé jídlo. A na tyhle případy musíte být předem připravený. Na dovolené, kde se pořád pohybuji někde na rozmezí měst a přírody, a vím, že minimálně jednou za dva dny budu mít možnost nakoupit něco v obchodu, si do batůžku zabalím většinou tohle:

Pár plátků mého kváskového chleba – zabalený do vzduchotěsně uzavíratelného sáčku
Schär Pan Rustico – vakuově balené, skladné chlebíky. Můžete si je dát k hotelové snídani nebo je namazat, obložit šunkou a sýrem a zabalit na pozdější svačinu.
Schär Knäckebrot – křupavé plátky ideální třeba na nabírání hummusu nebo k sýrovému talíři.
Sušené maso – osobně sušené maso moc nemusím, ale už několikrát mě zachránilo, takže ho mám vždy s sebou. Kupuji to od Fine Gusto. Používají kvalitní maso od menších českých regionálních chovatelů a minimum soli.
Nominal cereální kaše sport – úžasná věc na snídani. Kaši rozmícháte v teplém mléce, zasypete oříšky nebo ovocem a celé dopoledne nemusíte řešit hlad.
Flapjack – mám ráda ty od Cerea nebo Wholebake
Schär Nocciolí – místo dezertu
Proteinové tyčinky – nejlepší, co se týče složení, jsou Sportness proteinové tyčinky z DM. Na mě jsou teda chuťově dost přeslazené, ale jsou bez cukru, slazené sladidly, takže když potřebujete doplnit bílkoviny a necpat do sebe spoustu cukru, jsou ideální a za 25Kč bezkonkurenčně nejlepší volba.
Další moje oblíbená je Malibu Royal od MaxSport a teď zkouším veganské od MyProtein.
Nějaké konzervy do 100ml objemu (pokud nemáte odbavené zavazadlo) – tuňák, paštika…co máte rádi. Většinou si vezmu jen jednu nebo dvě a zbytek kupuji až na místě.

Ze zkušenosti vím, že my celiaci jsme zvyklí mít u sebe vždy něco malého k jídlu, a tak na našich společných tripech jsem já ta jediná, která většinou netrpí hlady. Bohužel je to vykoupeno tím, že občas ostatní dlabou kebab, hamburgery nebo pizzu a já si ujídám svačinku koupenou v obchodě, protože tam jsem si 100% jistá, z čeho je jídlo složené. Pokud teda nejsem zrovna v židovském obchodě, kde je všechno Hebrejsky.

A co stravování v restauracích?
​
Tady platí jen hledej, hlídej a ptej se…
​
Jsou místa, která jsou rájem pro celiaka. Itálie, Německo, Lisabon nebo třeba Barcelona. A pak jsou země, kde o bezlepkové dietě neví vůbec nic. Třeba v Jordánsku na mě v restauraci koukali jak z jara, odsouhlasili, že jídlo je bezlepkové a pak mi přinesli misku pokrytou pšeničnou plackou. Nebo v Portu v jedné restauraci na nábřeží mi číšník tvrdil, že brambory jsou lepkové.

Byla jsem docela vybíravá, co se týče podniků i před dietou. A teď si na to, kde a co jím musím dávat dvojnásobný pozor. Kvalitu restaurace hodnotím podle toho, jak moc kuchař používá pšeničnou mouku. Když má restaurace v nabídce jídla, které se dají udělat bez mouky, a přesto je tam jednička, je to pro mě známka toho, že jídlo šidí. Třeba omáčky na maso nedělají z demi-glace, ale jen výpek zahustí moukou. Jestli je kuchař poctivý nebo ne, poznáte na první podívání se do jídelního lístku. Když u přírodního kuřecího plátku s pyré najdete jedničku, měli byste si hodně rozmýšlet, jestli v takové restauraci jíst. V dobré restauraci si za jídlo trochu připlatíte, ale máte jistotu, že se nebudete po návštěvě svírat v křečích. A mě těch pár korun na víc za to stojí.
​
Jak hledám místa, kde se najíst?
Metodou pokus, omyl. Bohužel nějaké vyhledávání hesel „bezlepková restaurace“ v některých zemích moc nefunguje. Používám většinou Foursquare nebo klasicky Google. Kouknu na fotky, přečtu pár recenzí a pak se rozhodnu, jestli to risknu nebo ne. Ale většinou na ty nejlepší místa, kde mají o celiakii ponětí, narazím úplně náhodou.

Mnou ozkoušené restaurace nejdete v mé bezlepkové mapě. Postupně ji zaplňuji a najdete tam i některé zahraniční podniky.