Tenhle web můžete navštěvovat jen díky mé diagnóze. Asi před pěti lety, kdy začal boom food blogů, jsem si přála mít také jeden. Jenomže, jak to tak bývá i mě v té době ovládla prokrastinace. A tak jsem o food blogu neustále básnila a nakonec jsem vždy vymyslela nějakou výmluvu, proč se do toho nepustím: “Teď má food blog úplně každý.” “Aby tam někdo chodil, musím vymyslet něco extra” nebo “nemám na to teď čas, začnu, až dokončím tohle”.

A pak, jak jste si mohli přečíst v minulém článku, jsem se stala ze dne na den celiakem. A to byl pro mě impuls skončit konečně s výmluvami. Poprosila jsem kamaráda o pomoc a společnými silami jsme dali dohromady tenhle web. Takovou mojí osobní kuchařku, kam si ukládám klasické i netradiční recepty, které můžete vyzkoušet i vy. Je primárně určena těm, kteří nemohou ze zdravotních důvodů jíst lepek (popř. laktózu). Ale vyzkoušet je může každý.
​
Dost často čtu různé příspěvky nebo komentáře na facebooku, jak jsou někteří začátečníci zoufalí a neví co jíst. Musím přiznat, že první moje reakce byla stejná, ale během pár týdnu jsem se do toho dostala a po roce držení bezlepkové diety můžu říct, že to není zas tak hrozné. Já měla možná výhodu v tom, že jsem se už několik let před tím zajímala, co vlastně jím, takže čtení etiket pro mě nebylo nic nového. Jen jsem k hledaným Éčkům přidala i lepek. A ten máte podle zákona vyznačený tučně, takže nemusíte pročítat celé složení.
Co ovšem hrozné je, je nesmyslná předraženost bezlepkových výrobků a stravování v restauracích. To, že my celiaci musíme kupovat bezlepkové výrobky, které jsou uměle předražené jen kvůli trendu bezlepkové diety, je smutné. Veškeré léky na jakékoliv nemoci jsou alespoň částečně hrazeny pojišťovnou. Lékem pro celiaka je výhradně dodržování bezlepkové diety, která se při dnešních cenách pěkně prodraží.
Co se týče stravování v restauracích, tam nám naopak trend “bez lepku” pomáhá a postupně se nabídka bezlepkových jídel zlepšuje. Být celiakem před deseti lety není to samé, jako být celiakem v dnešní době. A doufejme, že do budoucna se změní i postoj našeho zdravotnictví a diagnostikovaný celiak bude mít možnost nakoupit v lékárně výrobky za lepší ceny.

Občas se mě kamarádi ptají, jestli mi nechybí normální chleba, pizza, těstoviny nebo knedlíky, a proč si je jednou za čas nedám. Já jim s klidem odpovím, že i kdyby mi chyběli sebevíc, tak si je vědomě nikdy nevezmu. Vím, jak jsem se cítila před dietou a vím, že to už zažít nechci. Nejenom, že jsem měla zdravotní problémy, ale mám pocit, že se teď cítím lépe i psychicky. Možná má přemíra lepku opravdu vliv i na duševní pohodu. Nejsem zastánce držení bezlepkové diety, pokud člověk nemusí. Ale za poslední rok jsem zjistila, že lepek je i v potravinách, výrobcích a pokrmech, ve kterých být vůbec nemusí. A ve výsledku ho pak zkonzumujeme obrovské množství ani o tom nevíme. Jsme to, co jíme a z vlastní zkušenosti teď vím, že nadměrný příjem lepku opravdu ovlivňuje naši duševní pohodu i trávicí systém.

Za ten rok na dietě jsem se dostala do různých situací. Asi největším překvapením bylo, když jsme sjížděli Vltavu a v obyčejném bistru v kempu u Vikinga jsem si dala výbornou Gulášovku, která byla zahuštěná rýžovou moukou. Světlá výjimka v jinak rozbouřeném moři. Většinou se, bohužel i tady v Praze, setkávám s negativním přístupem k celiakům. A není se čemu divit, o celiakii se prostě nemluví. V televizi každou půl hodinu běží reklamy na léky různých nemocí, za které si většinou lidé mohou sami. O celiakii není nikde ani zmínka a dokonce i v téhle době se setkávám s lidmi, kteří vůbec netuší, co tahle nemoc obnáší. Když se mě sedm lidí z deseti zeptá, jestli můžu jíst brambory nebo rýži. A co maso? V masu je lepek? Tak mi dojde, že je něco špatně, a že by se s tím asi mělo něco udělat.
​
I když zvládám život s celiakií celkem s přehledem, tak i přesto nastanou situace, které mě vyvedou z míry, naštvou nebo připomenou, že mám určitý handicap.
Třeba když se zeptáte kolegy, jestli zná nějakého celiaka a on vám odpoví, že zná samé zdravé lidi. Nebo když se v restauraci neustále ptáte, jestli mají něco bez lepku a dostanete odpověď: salát bez bagety. Nebo když na oslavách celou dobu kontrolujete, jestli někdo ten jediný kousek jídla, který můžete, nenabírá chlebem. To když jste u rodičů na obědě a vy máte úplně jiné jídlo než ostatní (díky mami, že mě nenecháš o hladu). To když jste na dovolené v Itálii a nemůžete si dát pizzu. To když jdete v pátek po práci s kamarádkou na dort a vy si musíte z kabelky vytáhnout svojí vlastní tyčinku. To když na vánočních trzích všichni jedí trdelník a vy si můžete nechat zajít chuť. To když chtějí jít kamarádi na pivo a vy si musíte dát kofolu. To když máte svůj vlastní talířek vánočního cukroví. To když slavíte něčí narozeniny a koukáte na ostatní, jak dlabou narozeninový dort, a vy ukusujete suchou kupovanou buchtu.

Tohle všechno je život celiaka…Každý den, musíte řešit do detailů všechno, co dáváte do pusy. Ať už jsou to ozdobné cukrové kuličky na bezlepkové roládě, koření na normálně bezlepkových brambůrkách, nebo pšeničný škrob v moučkovém cukru.
Když jste celiak od narození, tohle vám přijde normální. Nic jiného totiž neznáte. Když ale přestanete jíst lepek během života, je to velká změna, protože víte, že předtím to bylo jednodušší.

Porušení diety pro mě mnohdy znamená probdělou noc strávenou v křečích a následující zombie dny (jak jim s oblibou říkám), kdy jsem úplně bez energie a nejradši bych na dva dny zalezla do postele a spala. Trvalo mi hodně měsíců, než jsem svoje okolí naučila, že i malý drobeček mi způsobí tyhle muka. Že nemůžu použít nůž, kterým si mazali normální pečivo, aniž bych ho umyla. Že nemůžou lámat pečivo nad sýrovým talířkem, protože pak už si já nic vzít nemůžu. Že si nemůžu dát zmrzlinu a prostě jen nesníst ten kornout. Že nemůžu smažit řízek v oleji, ve kterém se před tím smažil ten normální. A že je spousty dalších a dalších věcí a postupů, které musím dodržovat, abych se vyvarovala nechtěnému požití nebo křížové kontaminaci. Naučila jsem se mít stále s sebou kousek pečiva nebo nějakou tyčinku jako poslední záchranu. Nikdy totiž nevíte, jestli nebudete celý den o hladu.

Celiakie mi změnila život od základů. Donutila mě dívat se na život trochu z jiné perspektivy. Donutila mě konečně dělat věci, které mě baví, na kterých mi záleží. Věci, které mi dělají radost, ale zároveň mi přináší i spoustu starostí a problémů, které musím vyřešit a díky tomu se posouvám pořád dál. Ale nejlepší na tom všem je, že můžu dělat radost i vám. Že si můžete doma upéct něco podle mých receptů a můžete dokonce i ochutnat některé z mých oblíbených výtvorů na různých food akcích, na kterých se můžeme potkat.