Minulý pátek jsem u Petry Stahlové absolvovala cukrářský kurz bez lepku a laktózy. Pokud se o cukrařinu alespoň trochu zajímáte, víte, že Petra je v poslední době velký hit. Pro ty, kteří tohle jméno ještě neslyšeli, Petra má cukrářskou školu na Kladně a zaměřuje se na francouzskou cukrařinu v moderním kabátě. Momentálně pracuje na své kuchařce s veganskými dezerty.

Obrážení kurzů mě prostě baví, setkám se s lidmi, kteří v oboru už něco dokázali, odnesu si spousty užitečných informací a naučím se nové věci, které mě posouvají pořád dopředu. S diagnózou celiak, je ale nabídka kurzů dost omezená. Nemá asi smysl jít na kurz, kde nemůžete nic ochutnat a celou dobu myslíte jen na to, abyste náhodou nesnědli něco s lepkem. Takže když jsem zjistila, že Petra pořádá kurzy bez lepku a laktózy, zajásala jsem. A jako neplánovaná třešnička na dortu, kurz vycházel na moje narozeniny. Nebudu prozrazovat kolikáté, to se u dámy nedělá a naštěstí na tak dokonalý dort, jaký jsem si vytvořila na kurzu, se tolik svíček nevejde.
​
Díky instagramu jsem tak trochu tušila, co mě čeká. Při pohledu na ty dokonalé dortíčky mi běžel mráz po zádech a nemohla jsem se dočkat, až budu zase o rok starší. Jenomže nadšení ze mě opadlo hned v prvních minutách. Když jsme si vzaly do ruky skripta, kde na první stránce byl seznam surovin, které budeme na kurzu používat, a já z šestnácti položek znala jen pět. Hlavou mi prolétla myšlenka vzít nohy na ramena.

Čekalo nás 8 hodin cukrařiny, 4 dezerty a spoustu zajímavých informací a poznatků z Petřiny praxe a poznání, že francouzská cukrařina není nic jednoduchého, ba naopak. Každý z námi připravovaných dezertů měl minimálně 5 vrstev, každá složka se rozehřívala a zamrazovala, drolila a mačkala, mixovala a šlehala a do každé jsme přidávaly věci, o kterých jsem ani netušila, že existují.

Výsledek byl ovšem famózní. První dezert, který jsme ochutnaly přímo na kurzu, byla malinová Panna cotta na pistáciové sušence s malinovým meringue a malinovým krémem, posypaná krystalizovanými pistáciemi a čerstvými malinami.

V kavárnách je pro mě většinou Panna cotta vysvobození v podobě dezertu bez lepku. Bohužel mi přijde, že panna-cottový trend v dnešní době vystřídal chia nebo tapioka puding, který by byl super, kdyby nebyl posypaný lepkovou granolou. Vím, že hodně celiaků se musí mléčným výrobkům vyhýbat a pro ně je právě tahle varianta, kterou jsme připravovaly na kurzu, z mandlového nebo rýžového mléka ideální.

Panna cotta sama o sobě není nic, z čeho byste si sedli na zadek, ale ta pistáciová sušenka.
Všechny sušenky, které jsem do té doby jedla, tahle strčila hravě do kapsy. Ostatně jako vše co jsme na kurzu připravovaly. Ještě ten večer jsem spořádala skleničku s čokoládovou drobenkou, krémem s Tonka bobem a čokoládovou pěnou. Byla tak dobrá, že jsem nestačila pořídit žádný obrazový materiál.

Během kurzu jsme připravovaly všechny dezerty najednou. Bylo nás šest holek, všechny nadšené amatérky. Někdy jsme pracovaly ve dvojicích, někdy ve trojicích. Někdy pracovala jedna a my na ní koukaly…A to si myslím, byla jediná chybka kurzu. Být Petry, klidně bych zapojila holky víc do procesu…Chápu, že mýt nádobí na kurzu za 3 tisíce není asi žádané, ale je to součást praxe. Když jsem byla na baristickém kurzu, nádobí, kávovar a pracovní místo jsme si museli udržovat v čistotě sami, protože to je taky práce baristy. Takže si nemyslím, že by někdo protestoval, kdyby nás Petra zaúkolovala něco přinést, odnést, opláchnout, vyndat, dát do lednice a ona by nemusela pořád lítat sem a tam. Ale samozřejmě pokud má ve všem pořádek a chce si to udělat podle sebe, chápu, jsem taky puntičkářka.
Každopádně během kurzu mi vůbec nedocházelo, co vše je potřeba k vytvoření jednotlivých dezertů. Zjistila jsem to až druhý den, kdy jsem si detailně prošla a sepsala vše k PETIT GATEAU. Tyhle malé dezertíky mě zaujaly úplně nejvíc. Takže jsem si na ně u Petry nakoupila silikonové formy a pár odvážených surovin a pokusím se je vytvořit doma znova.

Kombinace všech vrstev v tomhle malém lesklém lísko-oříškovém zaobleném čtverečku je geniální. Čemuž se vůbec nedá divit, když jsem ochutnala během kurzu lísko-oříškové praliné a giauduja čokoládu, výsledek nemohl dopadnout jinak. Mimochodem pokud máte problém se odtrhnout od nutely, tyhle dvě suroviny nezkoušejte ani kupovat, jinak propadnete šílenství a spořádáte celou pixlu na posezení.

Poslední kousek byl takový můj možná vysněný a symbolický narozeninový dort.
Kokos miluju, dávám ho všude, kam můžu. A mango? Když ovocnou zmrzlinu, tak jedině mangovou.
Kompletace tohohle dortu byla podobná jako u petit gateau. Kokosová křupavá vrstvička vespod, mangový kompot, kokosová dacquoise, mangový krém a to vše zahaleno do kokosové lehoučké pěny obalené strouhaným kokosem. A na ozdobu glazované kousky manga, mangovo-marakujový gel, kokosové hobliny a semínka maracuji.

Sečteno podtrženo, lepší narozeninový den jsem si vymyslet nemohla.
Petřiny kurzy doporučuji všemi deseti a věřím, že ještě někdy její cukrářskou školu navštívím.