Když mi byla oznámena diagnóza celiak, první co mě napadlo, bylo to, že už si nikdy v životě nedám ten úžasně křupavý chleba z Antonínova pekařství nebo z Esky. To pro mě byla hrozná představa a řekla jsem si, že takhle to skončit nemůže.
Prvních pár týdnů jsem objevovala různé pečivo, co nabízejí supermarkety i malé pekárny nebo prodejny typu Sklizeno. Problém byl v tom, že když už jsem našla chleba, který se dal jíst, byl neskutečně drahý.
A tak jsem si řekla, že si upeču svůj. Už před třemi lety jsem začínala s domácím pečivem, takže vybavená pekárnou a základními zkušenostmi jsem byla. Ale chleby z hotových směsí i ty moje umíchané s droždím byly, jak to jen říct, nepoživatelné. Chuťově ani strukturou se vůbec nepřibližovaly tomu, co jsem chtěla. Střídka se rozpadala jen jsem na ní sáhla a chleba byl strašně cítit po škrobu.
Naštěstí jsem jednou, úplně náhodou, narazila na kurzy pečení kváskového bezlepkového chleba od Gabi Hradecké. Neváhala jsem ani minutu a kurz si objednala.
Kurz byl spojený i s pečením normálního kváskového chleba. To mě na začátku zarazilo, ale bylo nám řečeno, že základy jsou stejné, a tak se velmi energická a pozitivní náladou sršící Gabi pustila do vysvětlování. Probrali jsme základní informace jako co je kvásek, jak se s ním pracuje, proč je pro naše tělo prospěšnější kváskové pečivo něž to z droždí a během povídání nám Gabriela rozdala skripta, ve kterých byly tyto základní informace sepsány, spolu s několika recepty na různé kváskové pečivo, ale i sladké mazance a vánočky. Zatím jsem byla trochu skeptická, samá teorie, chleba nikde. Poté přišel na řadu kvásek. Dostala jsem kalíšek, který jsem otevřela. Na dně byla jakási hmota. Instinktivně jsem k tomu přičichla, v tu chvíli se mi na tváři automaticky objevil úsměv.
Ta krásná vůně. Ta vůně, kterou ucítíte hned ve dveřích Antonínova pekařství. Ta vůně čerstvého chleba.
Poté přišly ochutnávky. Střídavě lepková a bezlepková verze. Tady jsem začínala přemýšlet, jestli spojení obou kurzů je dobrý nápad. Pokud nemáte v plánu péct i lepkový kváskový chléb, můžete polovinu času jen tak koukat. Teoretická část kurzu byla tak půl na půl. Chvíli se nudili bezlepkáři, chvíli zase lepkáři. Bohužel praktická část, kdy nám Gabi ukázala, jak zadělat na chleba, jak se těsto chová, jak má být hydratované a jak ho stočit do ošatky, byla předvedena jen na klasickém žitném kváskovém chlebu. Nám bezlepkářům bylo řečeno, že náš chleba se bude chovat jinak, že těsto je takové gumové, tak ať se toho nelekneme.
Já jsem se toho nezalekla a hned po kurzu jsem zašla koupit vhodné suroviny a ještě večer jsem zadělala kvas. Druhý den jsem se podle instrukcí ve skriptech pokusila o můj první kváskový chléb. Od té doby jsem si už nikdy nekoupila žádné pečivo. Tenhle chleba je ten nejlepší, který jsem za celou dobu držení bezlepkové diety jedla. A pokaždé, když zadělávám na kvas, těším se, až si ukrojím křupavou patičku z ještě teplého bochníku, namažu si jí máslem a vychutnám si chuť pořádného chleba.
